Školní

Koukám, že děti už mají plno práce, jsou opět vytížené a zatížené, opět nás následují .. my jsme jejich vzory .. a s obličeji plných starostí plní si školní povinnosti.. Vrátili jsme se ze Španělska, kde jsem viděla na plážích odpoledne rodinná posezení pod jedním slunečníkem, na stolcích mnoho jídla, okolo děti a psi a bylo možno vidět jasně, jak to doma mají.. Starší generace seděla v pohodlných křesílkách, v pěkném oblečení, nechala se obsluhovat mladšími a jejich dětmi, tyto děti si byly vědomy, že jsou "pod dohledem", ale nijak je to neznepokojovalo a odpovídaly starším na všechny otázky, donesly oč byli žádáni a trávily čas, jak jim bylo umožněno.. Neviděla jsem, že by se matky hnaly překotně podat svým dětem hračku, vyměnit plavky, nastavit ručník a nebo snad přednostně jim naservírovat jídlo.. Neslyšela jsem, že by děti skákaly do řeči dospělým a že by jim oni podávaly hračky, když se nudily... Vše se dělo podle přirozených zákonitostí generací.. každému byl znám svůj prostor...

Projíždím ráno městem a do drahých aut nasedají na sedadla spolujezdců školní děti ve vyladěných značkových oděvech, módními doplňky včetně mobilů, kšiltovek a slunečních brýlí a matky způsobují dopravní kolapsy pár metrů před přechodem pro chodce, aby jejich ratolesti nemusely udělat ani krok navíc při cestě do školy.. Chceme skutečně mít tak suverénní potomky? Chceme jim dát přednost a vzdát se osobní cti, abychom  jim "ulehčili" život? Ocení naše děti, že jsme jim odstranili překážky?