Jídelní

Nedávno jsem se vrátila z pobytu v penzionu Ludmila na Berounce blízko Křivoklátu a stala jsedm se tam obětí naší české stravy. Neuvědomila jsem si, že by pár dnů jiného stravování než jsem zvyklá mohlo mít tak významný vliv na moje tělo.. Byla jsem na počátku upřímně odhodlaná "nedělat problémy" a papat, co mi dají, vždyť přece maso občas jím a zelenina dnes už je na stolech často. Ale když k první večeři večeři bylo maso, na snídani salám a na oběd zeleninová polévka s masem a další  masové jídlo, požádala jsem, aby mi prostřeli raději vždy bez masa. Byly jsme dvě osoby s touto prosbou a musím říct, že téměř nám naše přání bylo splněno, když pominu stále tu stejnou zeleninovou polévku po všech pět pobytových dnů zahuštěnou masem. Možná bylo těžké v tomto období u Berounky sehnat ředkvičky nebo salát nebo pažitku a nechci ani psát o třídenní neplánované očistě mého těla, která po návratu včetně horečky obrátila naruby celé mé tělo opravdu důkladně.. Chtěla bych zmínit spíše skutečnost, že všichni ostatní účastníci pobytu si jídlo nesmírně pochvalovali a dokonce za svíčkovou z prášku pan kuchař sklidil potlesk.. Koukala jsem okolo sebe, jestli to ti naši domorodci myslí opravdu vážně.. a mysleli... Pomlaskávali i nad buchtičkami se šodo, tedy s hnědým karamelovým pudinkem a buchtičky (u nás na Moravě značky Penam) se pár minut předtím dopékaly v troubě, všechno to vonělo, ale spapali jsme každý dva talíře a byl pořád hlad.. No a další masitá jídla nám dvěma byla nahrazována smaženými bramboráčky a smaženým sýrem, čehož následky jsem utrpěla jak výše uvedeno.. Fritovací olej už několik let neznám a ikdyž jsem se snažila, tělo to prostě nepřijalo.... Budu prostě jezdit jen na takové pobyty, kde se vaří normálně a ne průmyslově..

Říká se, jsme to, co jíme a bohužel když tedy jíme toto, jsme pak všichni nafouklí, ucpaní, znavení a nemůžeme ani být vnímaví chuťově a tvrdíme, že je všechno dobré.. hlavně že to uvařil pro nás někdo jiný.. Tím se kruh uzavře, takto pomatená hlava si v hospodě zase objedná párek (20% masa) a smažák (2l oleje) a pak se podívejte na tělesné schránky naší nastupující generace: Oteklé klouby, nadváha, bledá kůže, řídké vlasy, slabý zrak.. blbá nálada... kouření, alkohol.. V rodinách je nevraživost, křik na děti, protože všichni jsou nafouklí, ucpaní, znavení a vlastně stále hladoví.. Není to tak ve všech rodinách samozřejmě, ale dnes se doma už tolik nevaří a nebezpečí zranění je větší, protože jídlo "venku" je většinou opravdu FAST FOOD jak na talíři tak potom i ve střevech... Dostudovala jsem střední hotelovou školu obor provoz hotelu a společného stravování v roce 1982 a zeleninové saláty byly tehdy drahá a nedostupná věc. Na druhou stranu jsme tolik nepoužívali maggi, omáčky a jíšku v prášku a doma jsme naše generace maminek dětem tehdy opravdu vařily, protože to  bylo hlavně levnější.. Vnímejte to, co jíte a nenechte se ošílit, vybírejte živou stravu a nestyďte se si o ni říct.. Jinak se to nezměni.. Dobrou chuť a dobrou náladu!